Moje názory

Poctivost a integrita v politice

Politika je služba veřejnosti, vždy jsem toto bral jako samozřejmost. O korupci jsem si myslel, že je to spíš nevšednost, jakási anomálie. Až v posledních několik letech však začínám vidět ten rozměr – korupce totálně prorostla do systému. Financování politických stran, jak se ukázalo v kauze Rath nebo ROP Severozápad, často pochází z těchto zdrojů. V posledních letech se na tuto oblast zaměřuji, protože mi vadí špatná pověst, která padá i na mě. Bohužel je boj proti zlodějům ze své podstaty dost složitý.

V případech korupce, ať už na regionální úrovni nebo té celostátní, mně nejvíce štvou dvě věci. První je ta lidská otázka, a to je věc nespravedlnosti. Jak je možné, že někdo, kdo se dostal do své pozice díky zvolení těch, kteří mu věřili a jejichž zájmy by měl hájit, vědomě a protizákonně obohatí sám sebe, a to právě na úkor těch, za kterými by měl stát. Když někdo dělá politiku jen pro svůj finanční prospěch, už to je špatně. Ale jakmile jednou dotyčný získá peníze tímto špatným způsobem, je dle mého názoru více než jisté, že pokud nebude ona kauza provalena a viník nebude společností patřičně ztrestán, bude otevřen další korupci i v budoucnu. A kdo ví, o co půjde potom a jak důležité zájmy ČR budou ohroženy jeho zkorumpovaným rozhodnutím.

Druhá, a z mého pohledu ještě horší věc, kterou sebou korupce nese, jsou sankce, které mohou bez váhání padnout na hlavy i těch, kteří s korupcí neměli nic společného. Sankce, jejichž následky se často mohou dotknout úplně všech.

Boj proti korupci je běh na dlouhou trať, ale řešení by se dala shrnout v zásadě takto: transparentnost, poctiví lidé v politice, rozkrývání kauz.

Senát není komorou regionální reprezentace

Předem je třeba jasně říci, že Senátu, jakožto horní komoře Parlamentu ČR, nepřísluší rozhodování o státních rozpočtech jednotlivých let, protože tuto zodpovědnost má pouze Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR. Bylo by proto neférové z pozice senátora slibovat voličům, že zajistí finance do svého Karlovarského volebního regionu.

Práci v Senátu proto vnímám především v legislativní oblasti.

Senátorkou nebo senátorem se může stát občan po docílení 40-ti let věku. Tato skutečnost je velmi důležitá právě pro tvorbu zákonů, protože se jedná o spoluobčany, kteří by měli mít za sebou již dostatečné životní zkušenosti, aby je mohli uplatňovat ve prospěch svých voličů.

Senátor, který je občany volen přímo, je především zodpovědný právě svým voličům, aby v maximální míře prosazoval takové zákony, které jim nebudou jejich život ztrpčovat, ale naopak, při respektování řádu, ulehčovat. Zákony by měly být tvořeny pro lidi a ne pro úředníky státní správy a už vůbec ne pro politiky.

Osobní zodpovědnost senátora, nepodlehnout účelovým lobistickým tlakům a nemyslet při tom na prosazování zájmů jednotlivců nebo skupin, nýbrž prosazování zájmů spoluobčanů s důrazem na zohlednění regionálních zvláštností nebo odlišností, vidím jako zásadní.

Uvedu příklad: Karlovarský region je víc než většina jiných velmi úzce spjat s lázeňstvím a cestovním ruchem. Pokud jsou schvalovány zákony, v jejichž znění nejsou respektovány potřeby tohoto regionu s přihlédnutím na tento druh podnikání, může to mít až fatální následky a dopady, např. na zaměstnanost v regionu. Tyto zájmy musí senátor z takovéhoto regionu bránit a pečlivě během legislativního procesu hlídat navrhované změny v jednotlivých zákonech, aby tyto nepoškozovaly zájmy regionu, což je jeho velmi důležitá a nezastupitelná úloha, ale většinou i neviditelná mravenčí práce.

A právě v oné mediálně nezajímavé angažovanosti senátora vidím jeho hlavní přínos svému volebnímu regionu a jeho občanům.

Životní prostředí

S ochranou životního prostředí si komunisté většinou moc nelámali hlavy. Při honbě za stále se zvyšující produkcí těžkého průmyslu, nezbýval žádný prostor pro šetrné využívání přírodních zdrojů.

Nevypsaná hospodářská soutěž socialismus kontra kapitalismus hnala tehdejší české pohlaváry k stále vyšší těžbě černého a hnědého uhlí, k stále větší výrobě koksu, surového železa, kyseliny sírové, betonářských výrobků a dalších komodit bez ohledu na to, co občané, co příroda. Ani zemědělství nezůstávalo pozadu. Honbou za co nejvyšší produkcí se stalo jedním z největších znečišťovatelů životního prostředí. Například tisíce tun hnojiva NPK končily na polích a pak následně v podzemní vodě a ve vodních tocích.

Změna politického režimu tak přišla skutečně za pět minut dvanáct. Jedním z dokladů naprosté absence soudnosti socialistického konání se staly krušnohorské lesy. Važme si toho, že se nám za posledních 20 let podařilo mnohé napravit a životní prostředí, v kterém žijeme, se tak stalo mnohem příznivější nejenom pro nás obyvatele, ale i pro přírodu samotnou.

Přesto jsme ještě pořád na začátku velice komplikované cesty, jak vrátit stav přírody do doby, než ji začal člověk nešetrně využívat. Jsem přesvědčen o tom, že čas a prostředky věnované zlepšování stavu životního prostředí a ochrany přírody, se naší společnosti mnohonásobně v dobrém vrátí.

I proto se osobně již řadu let věnuji zlepšování stavu životního prostředí, rozumné ochraně přírody a alternativním zdrojům energie. Měl jsem velké štěstí, že jsem se před šesti lety stal členem senátního Výboru pro regionální rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Byla mi díky tomu dána možnost přenášet svoje praktické zkušenosti, i ty z našeho karlovarského regionu, do zákonodárné činnosti. V návaznosti na tuto práci ve výboru mi byla dána i důvěra zastupovat Senát PČR v Monitorovacím výboru dotačního programu Zelená úsporám. Doufám, že jsem v oblasti tvorby a ochrany životního prostředí byl platným zástupcem Karlovarska v Parlamentu ČR a že mi bude dána šance na tuto mou dosavadní práci v budoucnosti navázat.