Aktuálně

V hektickém tempu přijímání zákonů, souvisejících s epidemií koronaviru, občas vláda "přehlédne" nějakou skupinu občanů. Jeden příklad za všechny je zřejmý z následujícího přepisu rozpravy v Senátu, kdy Jan Horník upozornil na problém občanů česko-německého pohraničí, jejichž děti chodí do školky na německé straně hranic. V západočeském pohraničí to není vůbec neobvyklé!

Níže je kopie stenozáznamu z dnešního jednání pléna Senátu:

Místopředseda Senátu Jan Horník: Dobrý den, paní ministryně, vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové.
A já bych chtěl využít ještě přítomnost paní ministryně. Ono by to možná chtělo trochu i do oblasti školství, nicméně se jí zeptám. Školky nebyly uzavřeny, ale tím, že vláda znemožnila volný pohyb osob přes hranice, který postupně rozvolňuje, tak v pohraničí celé České republiky je poměrně hodně rodičů s dětmi, jejichž děti chodí do mateřských škol, i dokonce do jeslí, do sousedních států. A není jich málo. Já vím, že to nejsou desetitisíce, ale jsou to stovky lidí, na které bylo naprosto zapomenuto. Např. v Kraslicích, Kraslicko a sousední Klingenthal, tak se jedná o 50 dětí. Z mé obce jsou to jednotky, ale v celém pohraničí je to poměrně hodně rodičů, hodně dětí. A rodiče se v podstatě dostali úplně mimo tento systém.
Nejenom, že Česká republika dlouhodobě nepodporuje příspěvky na umístění dětí, ať to je v mateřských školkách, v základním vzdělání i ve středních školách, i do sousedního státu, mimo možná gymnázia v Pirně, tak tady tito rodiče a tyto děti mají ještě tyto problémy, které si nezavinili sami. Děti pouze chodí do nejbližšího místa, kde školka je. Ale zamezila jim to tato vláda. Tak se chci zeptat paní ministryně, jestli zvažovali, zdali i tito rodiče dostali nějakou možnost odškodnění?
A také se jí rovnou zeptám, protože je členka vláda, kdy bude umožněno těmto dětem navštěvovat školská zařízení v zahraničí?


Ministryně práce a sociálních věcí ČR Jana Maláčová:
Děkuji moc. Jestli dovolíte, odpovím dotazy, ať se nám tu nehromadí, protože jichž už začíná být skutečně moc.
Co se týká školky v zahraničí, ohledně dotazu pana místopředsedy. Pane místopředsedo, v tuto chvíli, tak jak se vláda rozhodla, vlastně už týden, mohou čeští občané cestovat do zahraničí, ale problém je v tom, že nás ty okolní státy nepustí k nim. To znamená, že ten dotaz je pravděpodobně otázka diplomatických jednání, kromě pendlerů, ano, ale víte, jaké jsou tam regulace a podmínky atd. To znamená, kdy budou moci děti navštěvovat předškolní zařízení v zahraničí, pravděpodobně jste měl na mysli Německo, jestli se nepletu, tak skutečně to nespadá do mé gesce, je to věc nějakých vyjednávání. A víte, že tam jsou ty karanténní podmínky. To znamená, že stále jsme v mimořádných opatřeních, stále je to mimořádná situace a není to pouze na rozhodnutí českých orgánů. A omlouvám se, pravděpodobně nebudu mít detaily k tomuto, nicméně to nespadá do mé gesce, ale mohu se svých vládních kolegů dotázat.


Místopředseda Senátu Jan Horník:
Ještě jednou, vážení, dobrý den. Já chci poděkovat paní ministryni, že reagovala na ten můj dotaz s dětmi, které chodí do školských nebo předškolských zařízení v zahraničí. Já jsem se ještě velmi rychle informoval, takže problém není na německé straně v této věci, německé straně je to úplně jedno, jelikož oni zamezení pohybu, volného pohybu přes hranice s Českou republikou nevydali. To jsme vydali my. A naše děti nemohou nebo naši rodiče nemohou děti vozit do té školky, třeba v našem případě konkrétním, 3 km. A paradoxní ještě je, že na projekt například v Kraslicích přispívá Evropská unie v rámci evropského projektu Sonnenschein. A kdy tam dochází k tomu, že ty rodiče si musí platit měsíčně 120 euro, a to i v této době, kdy je jim znemožněno tam ty děti dávat, protože jinak přijdou o to místo v té školce. A já vím, že je to možná marginálie, ale my jsme se snažili Evropu propojit, aby zmizela železná opona. My, kteří žijeme v pohraničí, jedno kde, v jaké části České republiky, to dokazujeme každodenní prací, že se spojujeme, a pak přijdou taková ta tvrdá opatření a věřte mi, paní ministryně, že kdo to odnáší hrozně moc, tak je právě pohraničí, protože se propojilo se sousedními státy. A díky tomu, že nemohou rodiče tam dávat ty děti do těch předškolních zařízení, tak oni vlastně nemají právo na ten sociální příspěvek, na to ošetřovné. A to mi připadá divné, protože oni ještě paradoxně třeba ti rodiče jsou zaměstnaní v Německu, kam přijedou, dají děti do školky, jdou do práce, odpoledne ho vyzvednout, zajedou zase nazpátek do České republiky. Takže, a teď to nemají umožněné, protože jsou to třeba matky samoživitelky, a ty tam nemohou potom být 14 dní a pak jít do nějaké karantény. Čili na to já se ptám, jestli by český stát na to rodiče neměl pamatovat a jestli by oni ošetřovné, těch 80 %, neměli také dostávat.


Ministryně práce a sociálních věcí ČR Jana Maláčová:
Ráda zodpovím, děkuji.
Co se týká školek v zahraničí, rozumím dotazu pana místopředsedy, opravdu tomu rozumím. Na druhou stranu si dovolím poukázat na situaci. Jsme v mimořádné bezprecedentní situaci, já jsem také sama příznivkyní propojování Evropy a propojování regionů. Nelíbí se mi to, že historicky máme ty tzv. hluché regiony tam, kde byly dříve za minulého režimu, hranice. Velmi to podporuji, aby se regiony propojovaly, nicméně ty odpovědi na pandemickou krizi byly dány národními státy. Ty, když si například rozhodly uzavřít své hranice, tak jsou dány mantinely národního státu. A proto i rodiny, které žijí v přeshraničních regionech, pravděpodobně přicházejí do situace, kterou v tuto chvíli nejsme schopni adekvátně řešit. Je mi to velmi líto, nicméně v tuto chvíli se s tím nedá nic dělat. Jediná věc, kterou vám mohu přislíbit, že při uzavření školky v Německu nebo když se tam rodič nedostane a splňuje podmínky účasti na nemocenském pojištění v Česku, tak má na ošetřovné nárok. Ale můžeme se ještě podívat na přesné situace. My se snažíme zejm. těm tzv. pendlerům vycházet maximálně vstříc. Například ministerstvo zahraničí v posledních týdnech velmi intenzivně jednalo, zpřesňovali jsme, jaké nároky mají například na podporu v nezaměstnanosti, pokud nemohou jezdit do Německa a podobné věci. Takže pokud máte konkrétní příklad, tak se na to podíváme a podíváme se, jestli můžeme například přes výklad nějakým způsobem individuálním případům pomoci. Velmi ráda se toho ujmu.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 









 

 

Jsem také na facebooku